Studoval soukromě u malíře Šilhavého. Během druhé světové války byl totálně nasazen na železnici a později pracoval jako dispečer u Správy ČSD v Praze.
Po válce pokračoval ve studiu na ukrajinské malířské akademii u profesora Jana Kulce. V roce 1948 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Později byl členem Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).
Vystavoval v tuzemsku i zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách po celém světě, od Evropy po Japonsko a USA.
.jpg)
Kromě malby se věnoval i sochařství, návrhům interiérů a restaurátorství. Podílel se na výzdobě významných budov, například navrhl svítidla do vládního salonku letiště Praha-Ruzyně, dubové dveře a kování pro Národní galerii na zámku Zbraslav a interiéry refektáře Klementina v Praze.
Jeho osobní život byl bohatý. S první manželkou měl syna Vladimíra Vondráčka mladšího, který se rovněž stal sochařem a se kterým společně vystavoval. Od roku 1955 žil v Úvalech s druhou manželkou Růženou, s níž měl dceru Evu. Posledních deset let života strávil s třetí manželkou Janou v Kutné Hoře, kde i zemřel.
